Den 9. - 4.října středa

8. července 2018 v 8:53 | Cece |  Report
Základní bod programu na tento den byl určen několik měsíců před naším samotným výletem do Anglie - návštěva Warner Bros Studia s Harry Potterem. Získat lístky bylo kapku napínavější než bych byl rád, ale nakonec to klaplo (na email mi nepřišel potvrzovací zpráva, tak jsem to musel řešit s podporou, která se ozvala až za 3 týdny... no nervy).


Ráno jsme se pro změnu nijak zvlášť nehonili, vstupenku jsme měli až na 12. V klidu jsme posnídali, četli si posbírané noviny a já si luštil sudoku, prostě pohoda :-)
Až po desáté jsme vyrazili na vlak. Naše ubytování u zastávky Euston bylo vybráno záměrně. Odtud jel vlak přímo na zastávku Watford Junction. Normálně jsme si pípli Oyster kartu a šli hledat správné nástupiště. Času bylo tolik, že jsme ještě čekali až nám otevřou dveře vagónu.
A tak jsme vyjeli. Asi jsme vypadali důvěryhodně, že nás paní poprosila o pohlídání zavazadel hledajíc toaletu... kterou bohužel nenašla (nebo byla zamčená, těžko říct). Po chvilce jízdy nás trochu znervóznělo hlášení, že si máme připravit lístky... tehdy už ošoupaná mapa MHD Londýna mne ubezpečovala, že naše cílová stanice ještě leží v té správné zóně, takže by to mělo být v pohodě. Nakonec ani za těch 20 minut nikdo lístky nekontroloval.
Vyskočili jsme tedy na Watford Junction a stoupli si venku na zastávku, kde by nás měl vyzvednout speciální autobus jedoucí do studia (jo, není to úplně v Londýně).
Autobus jel asi 15 min a vyplivl nás na obřím parkovišti, kde jsme ještě kousek ke vstupu museli cupitat pěšky. Nastal okamžik pravdy, měl jsem to vytisklé poněkud punkově :-) (rozpadlé formátování stránky) Ale lístky jsme dostali.
V hlavní hale už byla fronta, my však nepospíchali a koukali na všechno, co bylo k vidění už tam. S tušením, že to pár hodinek zabere a taky že čas byl vhodný na oběd jsme pojedli. Měli jsme teda namazané sendviče, ale bylo nám to blbé to tam v restauraci vybalit, tak jsem koupil něco velmi podobného, jen asi tak 5x dražšího, než co jsme si ráno vyrobili... a to domácí bylo lepší :-)
Dost žvanění o jídle. Postavili jsme se do fronty a pak strávili magické tři hodiny pečlivým prohlížením a focením všeho. Byla to fakt pecka. Podmínka je být milovník filmového řemesla a taky světa Harryho Pottera samozřejmě :-)
Nemá cenu to moc popisovat, jen tu hodím pár fotek. Fakt to stojí za návštěvu. Navíc se chystají Fantastické zvířata, což výstavu ještě rozšíří (aspoň v to doufám). Jo a certifikovaný máslový ležák byl fakt dobrý. Trošku lituji, že jsem nepustil libru a nepořídil si ho i s památečním kelímkem.
Když jsme vypadli ze studia, trochu mne zase přepadl stres. Nevím jak se to stalo, ale podle internetu zase tak moc vlaků zpátky do centra Londýna nejezdí. Nebo jsem jen nechtěl tvrdnout zbytečně dlouho na zastávce, už nevím. Nakonec jsme však zpáteční vlak stihli asi tak na dvě minutky.
Matně si vzpomínám, že jsme možná ještě na půlhodinku stihli šlofík na bytě a a pak jsem tvrdě stanovil cíl na večer - Hard Rock Café. Už jsme věděli, kde to je a jak se tam dostat, takže to byla otázka chvilky. Horší bylo to čekání až se uvolní stůl. No horší. Dostali jsme pager a šli se podívat do doporučeného The Vaultu.
Totiž - tento londýnský HRC je ten první a originální. Navíc byl postaven na bývalé bance, takže trezor ve sklepě využili na uložení těch nejzajímavějších relikvií, kde je relativně volný přístup. Jako bonus byl naprosto okouzlující průvodce Ash s indickýmy kořeny a taky gay jak poleno :-D

Ještě jsme udělali kolečko po ulici a pager začal pípat a blikat. Čekat těch 40 minut se ale vyplatilo... minimálně já byl naprosto nadšen. Parádní obsluha, rockové prostřední, skvělé jídlo a já měl svou druhou památeční sklenici :-) Jen Kačka zkusila kuřecí křídla a na ní byly moc ostré... navíc v příloze celer... aspoň že ty cibulové kroužky sklidily chválu. Jo a mimo jiné mi tam z televize hráli Iron Maiden - bomba!
Nacpáni jsme se vydali na poslední misi, kterou si určila tentokrát Kačka. Jakožto fanynka NikdyKde se chtěla vyfotit na všech zastávkách metra, jejichž názvy se objevily v knize. A tak jsme jezdili dvě a půl hodiny sem tam, viděli zajímavé stanice, cestovali v plném vagónu i hrůzostrašně prázdném a jednou jsme málem nastoupili na vlak jedoucí úplně pryč z Londýna :-D
Původně jsme si mysleli, že nás tohle cestování nebude stát moc, ale ukázalo se, že jsme špatně pípli na východě při předchozím cestování, takže jsem si domů vezl Oyster kartu s mírným peněžním deficitem (asi pokuta) :-)

Někdy před půlnocí jsme zapadli do peřin. Tentokrát už žádný rachot, spalo se krásně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama