Den 6. - 1.října neděle

14. května 2018 v 18:20 | Cece |  Report
O snídani jsme se nemuseli starat, hostitelé nám zanechali na rohu stolu bohatou zásobu, která vydržela na dvě rána. Další skvělá věc, kterou musím zmínit je krásná funkční sprcha :-)

I promoklé oblečení hezky uschlo, takže nás od celodenního pochodování nemohlo nic zachránit. Naše ubytování leželo nejenom dvacet minut od centra, ale i dvacet minut od zálivu, ke kterému jsme tento den zamířili. Náš hlavní důvod návštěvy Cardiffu byl hlavně Doctor Who a Torchwood, což jsou parádní seriály a rozhodně doporučuji zkouknout (ale uznávám, že to není pro každého). To že nestihneme výstavu Doctor Who Experience už jsme věděli (a taky to dost naštvalo, zavřeli to 9. září), tak nám zbyly aspoň ty Torchwood věci.
Jako velmi příjemné rozptýlení byl půl maraton, který tam každoročně pořádají. Vyšli jsme tak nějak ve stejnou dobu, jak začínal a po cestě jsme zatím viděli jen zátarasy a několik organizátorů. Lidí však přibývalo, čím jsme byli blíž k přístavu.
Jako první jsme objevili zrcadlovou fontánu, kde někde poblíž měl být tajný vchod do Torchwoodu. Škoda, že tam byly ty zátarasy, fontána zrovna netekla a navíc už to byl nějaký pátek, co jsem seriál viděl, takže jsem si vlastně úplně nebyl jistý, jestli jsme tam správně :-D
Ale byli. Pokračovali jsme dál podél trasy běhu a kochali se hezkým okolím. Počasí zatím šetřilo deštěm a jenom foukalo. Došli jsme až k budově, kde těch pět let byla nyní již zrušená výstava. Tam dali smutné selfie a to zrovna začali nejdříve přijíždět první účastníci maratonu - hendikepovaní na vozíčkách a až pak začali přibíhat běžci. Z počátku jich nebylo moc, ale postupně se začali množit.
Sice původní plán byl obejít záliv, ale padlo rozhodnutí se vrátit, takže jsme šli vedle cesty ve směru běhu. Prošli jsme kolem skupinek podávající účastníkům pitivo a nějaké energy-tyčinky. O kousek dále to pak házeli přes plot a my si museli dávat bacha, abychom nějakou petku neschytali za krk.
Pak jsme došli do bodu, kde jsme potřebovali přejít přes trať, ale proud běžců nepolevoval, právě naopak. No nebyla to zase taková hrůza a asi za 15 minut se nám podařilo vychytat mezeru a my přeběhli. Proud sílil a když jsme přecházeli most, byl to už dost slušný dav, který nekončil. Ono 24 tisíc lidí najednou nepoběží :-)
Co nám aspoň trochu udělalo radost, byla upomínková stěna za Ianta (uznávám, trochu morbidní takhle to napsat). Přiznám se, že to už je tak dávno, co jsem viděl Torchwood, takže jsem skoro zapomněl o co jde. Byť Iantův konec byla paradoxně první scéna, co jsem na nějakém conu z tohohle seriálů zahlédl. No ještě, že tam mají napsané, že jde o fiktivní osobu :-)
Kačku bolely nožičky (ty ji bolí vlastně furt, ale po několika hodinách chození už je to moc), tak jsme si na chvíli sedli na takový výběžek u vody lehce stylizovaný do japonské zahrady.
Následující půlhodinku jsme mírným tempem šli směr centrum. Opět to vycházelo tak, že o ulici vedle pokračoval nekončící proud běžců, který jsme sem tam zahlédli skrz příčně křižující ulice.
V centru jsme si prošli protáhlým nákupním domem (kde na jedné stěně měli mystifikující mapu Cardiffského metra) a já pak musel vydržet asi hodinu a půl nakupování oblečení.
To už bylo kolem půl třetí a my s nákupem a v dešti šlapali domů, kde jsme si unaveni dopřáli chvíli spánku.
Protože čas dovolené je vzácný, kolem páté jsme zase vyšli ven. Tentokrát naším cílem byl hrad stojící uprostřed Cardiffu. Zkusili jsme úplně jinou cestu podél řeky a přešli až na třetím mostě (před tím jsme přecházeli řeku hned). To nás přivedlo k jižnímu vchodu do parku sousedícím s hradem. Příliš hluboko jsme nešli, jen tak kolem hradu, viděli tam několik veverek a v dálce cirkus. Po dokončení kolečka kolem hradeb nás čekalo zjištění, že v neděli v 18 hrady většinou už otevřené nebývají. Smolík no.
Na pořadu podvečera bylo, jak jinak, jídlo. Kačka se stále dožadovala svého lobstera. Ano našli jsme podnik, kde měli humry... za 40 liber, s tím že si člověk koupí dva, jednoho sní a ten druhý jakože bude vypuštěn zpátky do moře. Sice je to krásné, ale celkem drahé. Po hodině chození kolem restaurací jsme zapadli do toho snad nejhůře vypadajícího fast foodu s indicky vyhlížející obsluhou. Kačka měla zase fish&chips a já si dal kuře na kari. Maximální spokojenost, dvě jídla za 10 liber :-)
Ten den jsme toho měli fakt dost, takže šup zpátky do domu vyzkoušet, které pivo je lepší (Cardiff vs London, lehce vyhrává Cardiff, ale i tak žádná sláva) a hup spát. Čekají nás dva nejobávanější dny výletu - cesta autem v zemi, kde se jezdí po blbé straně cesty :-D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Salla Salla | 20. června 2018 v 19:59 | Reagovat

Bude jeste pokracovani?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama