Den 5. - 30.října sobota

9. května 2018 v 20:58 | Cece |  Report
Nastal den rozdělení naší skupiny. Jako první pospíchali na autobus brácha s Káťou. Vstávali celkem brzo a už v sedm byli pryč. My tak nepospíchali, jelo nám to až ve 12 a Libor s Míšou měli naplánovaný dokonce noční přejezd.


Posbírali jsme rozložené věci, co se sušily (něco ještě stále mokré) a v rámci možností uklidili celé naše obydlí. A až teprve kolem půl jedenácté jsme zamkli a uložili klíče zpátky do schránky.
Náš MegaBus (opravdu se to tak jmenuje) startoval ve 12 hodin. Dostat se na stanici Victoria byla pohoda bez přesedání. Pak už jenom chvilka cupitání na autobusovou zastávku. Architektura Londýna nás ještě stále nepřestala udivovat, tak jsme ani nepospíchali a kochali se okolím.
U vstupu jsme se rozloučili a šli hledat, kde nám to startuje. Brána měla číslo 20, což bylo na úplně nejvzdálenějším koutě nádraží. Když jsme se tam dostali, bylo tam podezřele prázdno a na zemi spal... no řekněme umělec s dredy :-)
No prostě dvacítka byla zavřena a pro nás platila brána devatenáct, kde bylo mraky lidí. Naštěstí většina cestujících čekala na jiný autobus, takže jsme se nakonec ani netlačili. Jen teda se přiznám, že tehdy to bylo poprvé, co jsem neměl tušení, co nám ten autobusák říká... holt jeli jsme do Walesu :-)

I místo k sezení jsme si mohli vybrat, takže jsme se hezky vezli v horním patře autobusu.

Příjezd do Cardiffu podle jízdního řádu měl být v 15:30. Jen opustit Londýn zabralo aspoň tři čtvrtě hodiny a za dvě hodiny bylo jasné, že se náš příjezd opozdí. Udržoval jsem naše budoucí hostitele informované a čas setkání stále odsouval.
Na dálnici totiž byla taková bouračka, že ji pro jistotu zavřeli. Na necelou hodinku jsme pobyli na odpočívadle vedle dálnice. Ale i to nestačilo, nakonec jsme poslední úsek před mostem stejně absolvovali po okreskách. Ještě mne nemile překvapila celní brána za mostem, se kterou budu muset za dva dny počítat.
A tak jsme po 5 hodinách a 45 minutách dorazili do deštivého Cardiffu, hlavního města Walesu. Fakt dost lilo. Cestu k ubytování jsem odhadl na 40 minut chůze a taky že jo. Mělo to výhodu, že jsme si hezky prošli centrem a měli tak tušení, co nás večer čeká.
Dům stál v (o víkendu až podezřele) klidné části na jih od centra. Celou dobu jsme komunikovali s majitelkou, ale nakonec nás přivítal jen její manžel Geraint. Byl to milý pán (no možná můžu z pozice svého věku říct, že klučina) nabídl nám čaj s mlékem, všechno ukázal a doporučil místa k navštívení. Působil trochu vyděšeným dojmem, ale nakonec jsme ho snad přesvědčili, že ho nemáme v plánu zabít a dům vykrást :-)
Poté nás opustil s tím, že tento víkend to vyšlo tak, že budeme mít celý dům pro sebe, protože musí hlídat rodičům pejska. Jako nahlédl jsem všude, ale jinak jsme používali jen přidělené místnosti.

I přes to, že jsme byli promoklí (impregnace na softshelku teda nic moc) a i trochu promrzlí, za tmy jsme vyrazili do centra. Pěšky to bylo asi svižných 20 min, netřeba používat hromadné dopravy, protože Cardiff je taková milá kombinace Olomouce s Brnem.
V sobotu večer to tam totiž hodně žilo. Potkali jsme několik rozluček se svobodou, překvapily nás letně oblečené holky (fakt, lilo, ale minisukní tam bylo požehnaně) a potěšil velký výběr hospod, že rozhodnout se pro nějakou chvíli trvalo.
Ale hlad nás popohnal a my zapadli do něčeho, co se jmenuje Harvester. Měli tam několik volných míst, tak jsme si sedli. Já si objednal hamburger a Kačka opět Fish&Chips. Zkusil jsem nějaké IPA pivo, ale celkem průměrné. A mezi tím, co jsem konečně po přesvědčování Kačky přepadl tamní all you can eat salátový bar, nám donesli naše jídlo. Dobře jsme se najedli, byl jsem spokojen. Ani nám to nějak nerušila dětská oslava narozenin u vedlejšího stolu.

Zaplatili jsme a šli dál objevovat krásy sobotní noci. Prošli jsme několik uliček a vyhlíželi nějaký pěkný pub, kde bychom vyzkoušeli místní pivo. Podařilo se nám sednout na růžek do takové stylové knajpy, kde nám dokonce nejdříve číšnice dala okoštovat vzorky, než nám načepovala pintu (hodně kouzelné tam mají ty pípy, musí hodně pumpovat pákou :-) ). Normálního ležáka aby člověk pohledal, ale výběr nejrůznějších aleů tam byl. Zase tak moc jsme jich neměli, byť ta cena byla oproti Londýnu příznivá (3 libry).
Ten večer jsme to však nepřeháněli a tak kolem jedenácté hodiny úplně hotoví zapadli do pohodlné postele.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama