Anglie den -1. a 1.

24. dubna 2018 v 21:15 | Cece |  Report
Byli jsme na dovolené v Anglii. Na deset dní. A už je to dost dávno. Tenhle report vznikal hodně dlouho a popravdě nepodařilo se mi do toho napsat vše. Těch zážitků bylo mraky. Nezbývá, než se smířit aspoň s tímhle málem.


Myšlenka vyrazit ve větší tlupě (Libor, Míša, brácha, jeho Káťa, já a moje Kačka) se vznášela ve vzduchu asi rok. Sladit v šesti pracujících lidech dny, kdy můžeme někam jet, půl roku dopředu (dobře přeháním, 4 měsíce), nebylo jednoduché, ale podařilo se. Odlet byl stanoven na 26. září roku 2017 a z Prahy.

Tu mínus jedničku mám v nadpisu kvůli tomu, že jsme se den před odjezdem ještě museli nějak do té Prahy dostat. Kačka ještě šla do práce, ale já jsem si užíval nepracovní pondělí (no užíval... balil jsem věci). Původně jsme chtěli vyjít s jedním kufrem, ale to se ukázalo, jako nemožné.
Nevěděli jsme, kdy se Kačce podaří dostat z práce, ale i tak jsme si koupili místenky na vlak v 17:38. Stihli jsme to. Ještě jsem koupil kebab a Kačce vytoužený gyros s rýží. S tím místem to bylo takové slabší. Kupé bylo plné, což zase tak nevadilo, ale zrovna ty naše místa se tak trošku rozpadaly (sedadlo ujíždělo pod zadkem a opěrátko na hlavu pro jistotu vůbec nedrželo na stěně).

Vlak nabral trochu zpoždění, takže jsme dojeli na Hlavní Nádraží s tím, že ještě počkáme na bráchu s Káťou, kteří pro změnu jeli z Opavy (kde zanechali v péči rodiny Ayru, ostatně i my jsme tam o víkendu nechali Fanču na hlídání). Bylo to kapku napínavé, protože dostat se k Dorňákům na večer už není taková sranda, takže ujetá tramvaj by znamenala dalších asi 45 minut čekání. Naštěstí jsme to stihli a o půl desáté už jsme se všichni sešli.
Být o deset let mladší, tak ten nápad kalit až do příjezdu taxíka realizuji. Takhle jsme chvíli pokecali a šli aspoň na ty 4 hodiny spát, protože už na čtyři byl stanoven odjezd taxíkem směr letiště.

Den 1. - 26.říjen úterý

No... podařilo se mi vstát a vykonat nezbytné věci pro přípravu, ale zrovna svěží jsem nebyl. Zbytek vypadal podobně, ale ranní vzduch nás probral. Stejně tak hitmanovsky vyhlížející taxikář. Moc upovídaný nebyl, ale komu by to vadilo. Na letiště jsme dojeli. Ani nevím, jak jsme zabili ty dvě hodiny do odletu (určitě chvíli zabrala tatranka, kontrola pasů, rentgeny ap). Myslím, že jsem na bráně na chvíli i usnul (ale vybavuju si, že jsme sledovali, jak nám nakládají kufry). Pak už nezbývalo než nastoupit do letadla a za východu slunce letět směr Londýn.
Po dobu letu se nic zajímavého nestalo, asi jsem to zase prospal. Posun času byl o jednu hodinu zpátky, takže jsme v Anglii byli už 7:45. Vyzvedli jsme zavazadla (my s Kačkou vyhráli, naše kufry vyjely jako první :-) ) a začali zjišťovat, jak se vlastně do toho Londýna dostaneme, protože Stansted je asi tak 40 km daleko. Nakonec volba padla na CityLink, byť hromadnou slevu jsme neukecali (to by nás muselo být tak 20). Bohužel jsme se nedostali do přistaveného autobusu, protože byl už plný, ale do toho dalšího jsme nastupovali jako první.
Za tři čtvrtě hodiny už jsme začali vjíždět do města. Na mne velikosti cest a domků působily tak, že to tam vypadalo jako v menším městečku (Zlín?), jenže tím městečkem se jelo další půlhodinu. Londýn dost klame (úzké cesty a většinou maximálně dvoupatrové řadové domky, až centrum je velkoměstské). Jak je to v podstatě na rovince, člověk nějak necítí, že má průměr zhruba 50 km.
Autobus nás vyplivl vpodstatě uprostřed - King's Cross. Plán byl následující - dát kufry do úschovny, zařídit si Oyster card, najíst se a vydat se na průzkum okolí. A tak se taky stalo.
V podstatě to bylo první setkání s finanční realitou. Je tam draho. Úschova jednoho kufru na tři hodiny stála 6 liber a šest hodin 12 liber. Karta na hromadnou dopravu 5 liber (ale dá se vrátit). No a první anglická snídaně (a taky poslední, pokaždé jsme jedli něco jiného... teda jak kdo :-) ) v OZ, stála dohromady asi 24 liber a tak dále. Ale zase velká spokojenost.
Náš první turistický cíl nebylo žádné muzeum, Big Ben nebo Temže. Byla to Forbidden Planet. Tady se ukázalo, jak jsou ty mapy zrádné. Sice jsme po cestě obdivovali kdejakou architekturu, ale půlhodina chůze a následné prolézání obchodu už nohy cítily. Nicméně jsem si udělal radost a koupil Tajnou historii Twin Peaks (s tím, že jsem si myslel, že to u nás nevyšlo... jak naivní :-) )a Kačka si vybrala Star Wars kalendář s obrázky k 40. výročí SW.
Nastalo dilema, stíhat kufry, nebo jít ještě někam. Nakonec jsme obětovali dalších 12 liber za kufry a šli do Britského muzea. Vstup zdarma, tak nebylo co řešit. Jen přečkat prohrabávání batohů. To muzeum je obří a zdaleka jsme neviděli vše. Dali jsme si na dvě hodiny rozchod a stihli možná jen tři části. Rozhodně doporučuji.
Další plán byl vyzvednout kufry a jít se ubytovat (to už bylo kolem 16). A když už jsme byli na tom

King's Cross, tak se rozhodně nesmí vynechat nástupiště 9 ¾. Ono to teda není úplně jako ve filmu, navíc je tam furt fronta, lidi se tam fotí a hned vedle je obchůdek s Harry Potter blbinama, ale své kouzlo to má. A Kačka si koupila plyšovou Hedvičku a náušnice z Havraspáru.
A hurá do metra. Zatím jsem se setkal jen s tím pražským... krásným jednoduchým... se třemi trasami. Londýn má těch lajn v základu 11 (pak jsou tam ještě vlaky) a ještě se zákeřně kříží. Člověk si musí dát bacha na co nastupuje, ale během druhého dne to bylo v pohodě. Naše cílová stanice nesla jméno Whitechapel. Chvíli jsme bloudili (Mapy.cz v Anglii nejsou tak dobré jako google), než jsme našli správnou adresu. Pak stačilo vyzvednout klíče a najít ty správné dveře.
Tady bych měl krátkou poznámku k Airbnb. Co jsem pochopil, tak by to měla být taková komunitní záležitost, kde lidé mající u sebe doma místo k přespání nabízejí tuto možnost přes přehledné stránky ala facebook. Většinou se hostitelé s hosty potkají, popovídají si, vymění zkušenosti a podobně (třeba nachystají snídani). Pak tu máme hostitele, kteří Airbnb používají jako Booking, nebo Trivago. Nikdy je nepotkáte, pošlou vám jen instrukce a pokud není průšvih, neproběhne ani žádná větší komunikace online. Mám z toho trochu rozporuplné pocity. Na jedné straně je to levné, na druhé straně jsem se těšil, že potkám někoho místního, s kým si pokecám. Nicméně obě ubytování v Londýně byly tohoto typu (majitele jsme nepotkali).
A průšvih byl. Nešla elektřina. Teda jediné, co šlo byla lednička, jinak zásuvky, světla, nic. Po telefonátu a chvíli čekání přiběhl týpek, my mu vysvětlili problém a po chvilce hraní si s pojistkami zjistil, že právě ta lednička vyhazuje ostatní pojistky (divné). No udělal něco se zásuvkou ledničky a pak vše šlo, hurá.

Část výpravy mezitím vyrazila na proviant, takže bylo večer co jíst a po dlouhém náročném dnu nebylo divu, že jsme brzo zapadli do peřin.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama