9 let v práci 1. část

8. září 2017 v 14:17 | Cece |  Ze života
Jak se to stalo? Uteklo to tak rychle... Raději využiji psací nálady, než bude zase pryč.


Celý život jsem si časové úseky mentálně porovnával s předchozími úseky. Teda hlavně vůči střední škole, která trvala 4 roky a pořád na ni rád vzpomínám. Jenže už je to dávno, co jsem chodil do práce stejně dlouho, jako chodil na střední. Už je to dokonce déle, jak co jsem chodil na výšku (5 let). Teď už je to stejně dlouho, jako jsem chodil na základku. 9 let.

Nikdy jsem moc do budoucnosti nehleděl, nebo spíš jsem neměl nějaký zásadní cíl, co jsem chtěl zvládnout (je tu jedna výjimka - 18 let školní docházky zakončená titulem inženýr, ještě teď si dobře vybavuju to prázdno, když jsem udělal státnice a totálně netušil co dál).

Nyní mi končí Kristovy léta (sakra, za dva měsíce 34 let) a přes to, že jsem vlastně neměl žádné velké cíle, tak nějak cítím, že bych měl být někde dál. Není to nijak naléhavý pocit, jen spíš určitá forma zklamání. Velmi podobná tomu, jak jsem si kdysi představovat, že si za druhou-třetí výplatu koupím nabušený herní stroj (ostatně tady na blogu jsem to před osmi lety psal) a ono to trvalo podstatně déle (asi tak 3x déle). No abych to shrnul do jedné věty - doufal jsem, že třeba nebudeme bydlet ve 2+1 panelovém bytě (s hypotékou) a první auto, které sám koupím bude nové. Takže v podstatě zklamání z relativního materiálního nedostatku :-)

Nicméně pojďme k pozitivnějším věcem. Naposledy jsem se tu na blogu (pominuli podrobný popis výletu do USA) zmiňoval o svatbě. Ano, již rok a tři měsíce jsem ženat. Svatba to byla krásná, veselá, spousta hostů a vyšlo snad vše… teda myslí si to všichni kromě Kačky :-) Ta si přála malou svatbu, někde jinde, nějak jinak a rozhodně bez příšerné migrény. Co se dá dělat… mimochodem ještě nemáme ani sestříhané video, ani udělané svatební album… O:-)

Na svatební cestu jsme o měsíc později jeli na Zakynthos. Bylo tam krásně, ale jak si člověk zvykne na extrémní výlety (spaní ve stanu, delší pochody, vodák, o jídlo se staráme sami), tak je to trochu nuda (zvlášť když jsme si řekli, že v all inclusive nebudeme pít a Kačka odmítá hrát deskovky).

Pak už si vybavuju jenom práci a práci (střelnice Ruzyně). Pak následoval výlet do USA. Pak práce (dokončování střelnice v Ruzyni), práce… a přišla změna - práce navíc! Zbožné přání znělo, že rok 2017 bude hlavně o další střelnici na Pražský hrad. A ono houby. Přišel upgrade simulačního centra ve Vyškově.

Mimo programování dvou aplikací to bylo hrabání se v kabelech (jedna stanice má 8 počítačů, 10 monitorů, 3 joysticky a jeden volant) a přibyla jistá dávka managementu (co, kde, kdy, jak řešit a s kým). Objevily se problémy s dodávkou hardware (vytipujete si dotykové displeye, ale v Evropě jich je asi jenom 60 a vy jich potřebujete 115). Navíc i softwarově toho bylo nad hlavu. No a to bych ještě mohl vyprávět o tom, kdy to teda všechno bylo zapojené (přirozeně pár dní před odevzdáváním), co na to říká jednak elektrická síť a co ethernetová síť. Jo a taky uprostřed procesu výstava IDET… darmo mluvit. Každopádně tenhle týden už na tom vojáci cvičí a zatím dobrý.

Sakra! Kdo sem dal omezení na 40 000 znaků, jsem sotva v půlce!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 GW GW | Web | 1. ledna 2018 v 22:02 | Reagovat

Zakynthos je zemí plnou kontrastů, zbarvení, starobylých staveb, vůně blahovičníku a levandulí. Jeho název z doby benátské coby Východní květ má ten trefný význam. Dokáže totiž v sobě snoubit jedinečnou historii s nejprostší a ryzí krásou přírody. Každého nejdříve zaujme těško uvěřitelná nazelenalá barva vody v moři, vzrostlými stromy porostlé vrcholky a poklidný způsob života místních obyvatel. Zelený ostrov plný poezie, hudby a lásky je místem původu autora řecké národní hymny, ale též sv. Denise, patrona ostrova.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama