Florida 2016 - část 1.

4. ledna 2017 v 20:33 | Cece |  Report
A to jsem si myslel, že 2015 byl hodně náročný rok... pak přišel ten následující a člověk se nestačí divit. Další střelnice, ještě víc práce a šibeniční termín. S tím, že se už v létě koupily letenky do Orlanda, kde se každý rok koná výstava I/ITSEC s tématikou military simulátorů. Takže místo týdnu už tak zpožděného vývoje, týden na Floridě. Sice je to fajn, ale jak si to mám užít, když vím, že práce stojí? Nu což.


Původně jsme měli odletět v sobotu 26. listopadu. Ač se před tím jezdilo do Prahy na instalaci a celkově bylo na všechno málo času. Rozhodl jsem se, že zvládnu aspoň na otočku Koprcon v pátek. Bylo to skvělé, jen jsem musel ve 21 vyrazit zpátky do Brna s tím, že ráno jedu na Floridu.

Při cestě zpátky mi volal Vláďa (tata výpravy), že to vypadá na stávku pilotů a nikam neletíme. Doma jsme to na netu různě ověřovali a vypadalo to, že to je pravda. Nebylo to úplně zrušeno, jen přesunuto na pondělí. Přiznám se, že jsem byl trošku rád, aspoň v tu chvíli. Hned v sobotu ráno jsem vyrazil na Kopr, všechny překvapil a ty dva dny si dost užil :-)

Cesta tam

V neděli jsem tak měl čas si v klidu nachystat věci a aspoň se trochu vyspat. Budík byl nastaven na 3:30 a kolem 4:10 mne vyzvedl Vláďa. Ještě jsme se stavili v práci pro nějaké věci a vyzvedli posledního účastníka zájezdu Maťa. Cesta na letiště Praha proběhla celkem v pohodě, ani moc nebyly zácpy. Už v sedm hodin jsme hodili auto na parkoviště a nechali se odvést k terminálu.


Náš čas příjezdu byl tak brzký, že do těch 10:20 nebylo moc co dělat (mimo jiné proveden průzkum záchodu, celkem nezvyklé slyšet z vedlejší kabinky velmi hlasitý chrápot a uhýbat před nohou deroucí se do mé kabinky :-) ). Chvíli trvalo, než začal samotný check-in a po něm jsme nakoupili lacný chlast (Black label za 800,-) a zapadli do nejbližší hospůdky u brány a dali si dvě hodně drahé plzně. Pak nám bylo celkem fajn :-)


Do Frankfurtu jsme odletěli ještě jakž takž na čas. Na palubě jsme byli občerstveni jedním toustem a pitím podle výběru. Po přistání začal závod, protože jsme měli na přestup hodinu a to letiště není úplně malé (spíš obří :-) ). Kupodivu jsme to stihli krásně a kolem jedné nasedli na už větší letadlo.


Tenhle let přes velkou louži trval asi 9 hodin. Bohužel to nebylo přímo do Orlanda, ale na přestupní stanici Filadelfie. (Někdy v průběhu letu jsem si nastavil USA čas, takže mínus 6 hodin)


Při pohledu na frontu na vyřízení víza nás optimismus přešel. Měli jsme dvě hodiny a vůbec se to nehýbalo. Nikdo si tam s tím moc starosti nedělal, že máme navazující lety. Až pak po hodině možná trochu posílili počet kukaní, ale stejně když jsme přišli na řadu, tak po nás chtěli nějaký modrý papír, který jsme samozřejmě neměli a museli jsme to ještě rychle vyplnit. No nakonec mně teda vpustili :-)

A začal další závod, protože jsme měli asi 10 minut do odletu. Hodili jsme kufry na nějaký check-in, ale mělo nás varovat, že nám pán nedal žádné lístky. Až o kus dále nám obézní černoška oznámila, že na ten let už se nedostaneme. Takže nám přehodila lístky na následující letadlo, co letí až za 3 hodiny.

Ten čas jsme věnovali návštěvě podniku, kde pivo stojí 10,- dolarů a burg za 12,- a byl to ten můj nejhorší v životě :-D Přirozeně jsme raději šli sedět k bráně a už neutrácet. Jaké bylo naše potěšení, když byl oznámen odklad odletu asi o hodinu! No let do Orlanda jsem raději prospal.


Orlando má hodně pěkné letiště. Kdyby bylo víc času a nálady kochal bych se architekturou. Šli jsme však vyzvednout kufry. Ty však mezi těmi na pásech nebyly. Přiznávám drobnou paniku, když nám pán potvrdil, že to jsou všechny zavazadla, co s námi letěly. Ono totiž zatímco nás na letadlo v původní čas nepustili, tak kufry ty to zvládly a poslušně na nás čekaly v ohrádce trochu bokem :-)


To už bylo půl jedné místního času a my za sebou měli víc jak 24 hodin cestování, takže jsme si vyzvedli auto a vydali se hledat ubytování.


No není to jenom tak, google navigace mi dost kecala a naštěstí jsme těch navigací měli víc. Dorazili jsme na místo, kde před tím pobýval Vláďa. Na recepci nám však řekli, že tam ubytovaní nejsme, že to je v jiném Days Innu. Takže zpátky na cestu a hledat. Naštěstí jsme to za chvilku našli a ubytovali se. Jelikož po předchozích služebkách jsem byl vyhodnocen jako chrápající, vyfasoval jsem pokoj jen sám pro sebe :-)


Takže asi po 28 hodinách cestování jsme konečně byli na Floridě v Orlandu... úplně hotoví :-D

Úterý, den první

6 hodin spánku přece stačí, takže budíček v 8:00 a jdem na to :-)


Snídaně je základ dobrého dne. Padaly různé návrhy, ale já to ukecal na nejbližší možnost - IHOP. Restauračka, kde se o vás hezky postarají a řekl bych, že tam vaří hodně dobře. Toho dne jsem si vybral omeletu plněnou nejrůznějšíma věcma a k tomu ještě palačinky. Zvyklý na mnohem skromnější snídani jsem měl teda co dělat, ale bylo to vynikající (hlavně ty sirupy na palačinky).


Jen teda nebyl problém tam nechat v průměru kolem 17,- dolarů. Zvlášť, když tak nějak automaticky počítají, že jim dáte 20% dýško (každé placení se mi vracela ta úvodní scéna z Gaunerů s dáváním dýška :-) ) To pak není divu, že se tam dá slušně žít i při práci v restauraci.

Ještě před snídaní jsme v rychlosti proletěli okolí a zjistili, že máme úplně skvělou pozici. Tři restaurace v okruhu 5 minut a jeden obchod se smíšeným zbožím (nakoupili jsme nezbytné - pivo a o polovinu levnější jak u nás Pringels :-) ). A hlavně, samotná výstava I/ITSEC 10 min pěšky! Všude zeleň, palmy, cesty a chodníky. Být bohatý, zvykl bych si :-)


Byl nejvyšší čas se trochu slušně obléct a vyrazit na výstavu.


Měl jsem trochu potíže s vyzvednutím vstupenky. Podle mého pasu mne jinak celkem milá paní nemohla najít, ale nevzdala to a našla mne podle jména firmy. Důvod lze pochopit z fotky.


Přiznám se, že jsem byl ještě takový rozhozený z letu, takže byť tam byly celkem hezké věci, nějak mi to splývalo a cítil jsem se hodně zahlcený. Zaujaly mne projekce pro letadlové simulátory (minimálně 6 projektorů 4k dokáže vykouzlit fantastický obraz), virtuální helmy všeho druhu (VIVE, Oculus rift a několik armádních řešení) a střelnice (nejsme na tom zase tak špatně, v porovnání s konkurencí). Bylo na co koukat, ale jak jsem psal, byl jsem přehlcen. Vydrželi jsme tam skoro 4 hodiny.


Slunce zapadalo a my se vydali na nákupy. Nejdříve do Florida Hall, kde jsem hledal jeden konkrétní obchod, bohužel vůbec nic z toho, co Kačka chtěla tam neměli :-(


Takže jsme jeli jinam, kde už to měl Vláďa prochozené - Orlando International Premium Outlets (před tím malá zastávka v Outdoor worldu, kde bylo na co se koukat :-) ).


Já měl pro ten den cíl jasný - potřeboval jsem redukci na americké zásuvky. Na to, jak to tam bylo veliké, tam byly jenom dva obchody s elektronikou. Jinak samé hadry. Snažil jsem si tam najít nějaký batoh, ale až na dva kousky, kde jsem si nebyl jistý poměrem cena/výkon, jsem nic rozumného nenašel. Holt, trošku zklamání. Aspoň že kluci to měli trochu lepší (ne o moc teda).


A den jsme uzavřeli večeří v Ponderosa. Opět skvělá obsluha a velmi chutné jídlo s možností se přežrat v all-you-can-eat bufetu :-) Pak jsme si dali na pokoji pivo a šli spát.


Středa, den druhý

Další snídaně v IHOP a další omeleta (ale na jiný způsob :-) ).


Rozhodli jsme se strávit poctivě dalších několik hodin na výstavě a tentokrát pořádně vyzvídat, co se dalo. Technickými detaily Vás nebudu zatěžovat, na konci já byl celkem nadšen, ale třeba Maťo byl znechucen. No... máme v jistých směrech ještě co dohánět :-)


Trochu nervozity v nás vyvolala hromada blikajících policejních vozů u našeho ubytování při návratu z výstaviště. Ale nejspíš bylo už po všem a nikdo si nás nevšímal (do dnes nevíme, co se tam stalo).

Pozdní odpoledne bylo vyhrazeno návštěvě pláže Cocoa Beach ležící asi hodinu cesty autem na východ. I přes to, že jsme si užili asi jen půl hodiny sluníčka a koupání v moři, výlet stál za to. Pak se zatáhlo, ale i tak to mělo takovou zvláštní atmosféru. Hodně jsem si to užil.


Nebylo zbytí, i tento večer jsme obětovali nakupování. Už jsem měl větší štěstí a nakoupil vlastně všechno, co jsem chtěl. Taková návštěva ThinkGeek člověku hodně zvedne náladu :-)


Na večeři opět Ponderosa :-)


A hned vedle dokoupit poslední věci, ať nejedu domů s prázdnou:-)



A aby mi nebylo líto, že jsem si dovezl i tenisky a oblečení na běhání, vlítli jsme s Maťem do ulic a dali si půl hodiny podél International Drive až k Pizza Hut (no dohromady cca 4.4 km). S plným žaludkem z Ponderosy se neběželo nic moc, ale co by člověk neudělal pro zdraví :-D

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Champbacca Champbacca | 6. ledna 2017 v 15:36 | Reagovat

Lapálie s příjmením na Ř pobavila, už si nikdy nebudu stěžovat na to svoje :D

2 Cece Cece | 8. ledna 2017 v 21:23 | Reagovat

To nebylo ani tak o Ř, jako spíš, že jsem Rehanek, ne Renahek :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama