Expedice Řecko 2015

27. srpna 2015 v 20:31 | Cece |  Report
Už je to přesně měsíc, co jsme se vrátili a bylo natolik mocné, že je potřeba zaznamenat dojmy a pojmy, než vymizí z mé (a Kaččiny) hlavy. Někdy v únoru jsem kývl na to, že bychom se vydali do Řecka. Mé romantické představy o letu letadlem byly rozmetány okamžitě upřesněním, že se pojede autobusem. Ani to mne neodradilo. A tak jsme se tedy s Kačkou přihlásili. Ono mělo trochu varovat, že se to nejmenuje zájezd, ale expedice... Teď, když to máme za sebou, tak musím říct, že to bylo fantastických 14 dní.

1. den 14.8.
Trošku pozdě jsme zjistili, že je možné se nalodit i v Brně, takže jsme už den dřív dojeli ke Kaččiným rodičům do Opavy, odkud se vyráželo. Aspoň jsme si dali fenomenální (slabé slovo a to už jsme měli Angelato v Praze) zmrzlinu "u policajtů" a trochu si prošli město a vyzvedli si lístky na Drákulu. Start byl naplánován na 17:00. My dorazili s celkem velkou rezervou. Stačila chvilka a hned bylo vidět, že jde téměř o rodinnou výpravu, protože spoustu lidí jsem už někdy někde viděl (převážně za posledního půl roku) a na Kačku okamžitě naskákaly nejméně 3 děti.


Tak jsme se tedy rozloučili s tchánama, naložili krosny do zavazadlového prostoru a zbytek věcí pro přežití následujících 20 hodin cesty jsme si vzali nahoru (hlavně krabici s jídlem). Hned z kraje bylo veselo, protože začaly kolovat sklenice vína a vytáhla se kytara. Postupem času nadšení opadlo, protože jak začala noc, nebylo lehké usnout a dodržovaly se nutné "čůrací" přestávky (protože WC v autobuse bylo out of order). Nicméně jsme tu noc překonali hranice se Slovenskem, Maďarskem a opustili EU do Srbska (kde už jsme museli vystoupit z autobusu a projít celnicí s pasem/občankou).

2. den 14.8.
Ráno nás přivítalo srbské sluníčko, které se kolem 11 hodiny změnilo na sluníčko makedonské. Někdy po první hodině odpolední autobus zastavil u Kláštera svatého Jiří, které obsahovalo pravoslavný kostel a velmi hezké ubytování s postelí (na dlouho poslední pohodlné spaní). Trošku jsme s Kačkou prošli velmi blízké okolí a taky se podívali dovnitř kostela. Do páté hodiny jsme odpoledne vyplnili nicneděláním, příležitostným hraním Doubble a vyháněním opravdu velkých pavouků z pokoje.


V pět byl naplánován hromadný odchod do města Negotino. Vzhledem k intenzitě slunečního svitu a nezvyku na podnebí to byl poněkud úmorný pochod, ale když jsme po asi dvaceti minutách dorazili k prvním domům a stromům, bylo to mnohem snesitelnější. Negotino bylo v podstatě takové normální městečko (relativně čisté, jen s trochu jinou architekturou než u nás), ale moc jsme toho neprošli. Hlavně jsem vyzkoušel, jestli mi funguje karta (srbský dinár nemaje). Pro začátek to byly nanuky a pomerančové pití. Po nějaké chvíli posedávání jsme se začali loudat zpátky ke klášteru. Loudali jsme se až tak, že jsme stihli západ slunce na kopečku. Večer už patřil jen takovému posedávání na terase a do peřin se zapadlo už v deset.


3. den 14.8.
Kromě brzkého vstávání nebylo veselé zjištění, že s námi strávil noc ten velký pavouk, kterého jsem statečně smetákem minulý den vyhnal. Tak či tak bylo potřeba vyrazit směr řecké hranice. Cestou Makedonií bylo vidět, že země se snaží a všude se staví dálnice. Nicméně kolem půl desáté jsme vjeli do Řecka a změnili si čas na +1 hodinu.


Celý tento den se měl točil kolem Alexandra Velikého (také Makedonského). Kromě přednášky nám pustili stejnojmenný film od Olivera Stona (já ten film mám rád a hlavně ta hudba!) V první větší přestávce (a uprostřed filmu) jsme navštívili muzeum v Pelle, ve kterém se strávila asi tak hodinka a bylo tam k vidění hodně zajímavých kousků. Hlavně jsme měli hodně dobrý výklad od vedoucího expedice Kuby. Při přejezdu do dalšího muzea jsme se dokoukali na film. Druhé muzeum Royal Tombs of Aigai bylo velmi atmosferické. Jednak osvětlením (hodně tmy a kužely světla na exponáty) a za druhé tím, že tam byly hrobky. Škoda, že tady se už fotit nesmělo. A po návštěvě jsme si konečně dali první pravý řecký gyros :-) V záchvatu inspirace jsem koupil i první suvenýry.


Nyní nás čekal dlouhý přejez dálnicí, kde se údajně 200 km nedá kde zastavit a vede střídavě tunely a mosty. Někdy před příjezdem do cílové oblasti jsem dočetl Měsíční zahrady, což bylo celkem náročné, protože z okolní krajiny přecházel zrak (hory, údolí a tak).


Kolem osmi jsme hromadně přepadli regály Lídlu, který se pak navštěvoval nepravidelně po celou dobu pobytu v Řecku. Tady už totiž začínala ta bojovější část expedice. Většinou nám bylo řečeno za jak dlouho bude další příležitost k nákupu a podle toho se musíme zařídit. Jak jsme zjistili o chvíli později, tábor byl dost daleko... dost daleko od všeho. Ale ještě chvíli po nákupu bylo veselo, protože v akci bylo Ouzo za 8 euro, které pak kolovalo autobusem.

Nadšení opadlo při příjezdu do dubového/olivového háje, kde pod stromy byly stany... stany na spaní a tři velké stany - stan jídelní se dvěma ledničkami (což teď zpětně hodnotím jako luxus :-) ), stan sprchovací a stan turecký (záchod). Jako čekal jsem nějaké pevnější zázemí (budky?), ale zvyknout se dá. Horší to měla Kačka se svým méně ohebným kolenem, tam to byly muka po celý pobyt.


Nu což, vybalili jsme se do přiřazeného stanu a již téměř za tmy jsme se vydali hledat údajně blízkou pláž. Našla se. Sestup k ní byl poněkud krkolomnější s baterkou i bez baterky, ale fakt nebyla daleko. Kačka šla v plavkách a já moc neměl chuť se koupat... no skončilo to tak, že jsem si své první zdejší koupání v moři dal jak mě pánbůh stvořil. Překvapivě povznášející pocit :-) Už méně povznášející, spíš budící byla sprcha. Tekla jenom ledová a všude byly sarančata a šlupky z cikád. Plní zážitků jsme ulehli před půlnocí do spacáků.

4. den 14.8.
Ráno jsem si ani nemusel nastavovat budík. Ticho noci při východu slunce prořízly cikády intenzitou cirkulárky puštěné vedle mé hlavy. Cikády tudíž neřvou jako krávy, ale jako metalový koncert. Navíc bylo celkem horko a když se sluníčko opřelo do stanu, nedalo se spát. Tím jsme byli na následující dny odsouzeni nevstávat později jak v 7 hodin.

Nevadí, alespoň jsme zjistili, jak je to s tou čerstvou zeleninou, na kterou se Kačka těšila. Téměř každé ráno nám spřátelený zelinář vozil čerstvé melouny, lilky, papriky, rajčata a okurky přímo do tábora. Jen tak za dobré slovo, či české pivo. Díky mu!


Po snídani jsme se nalodili na autobus a vydali se do blízkého muzea Nicopolis. To se neslo v duchu okolí Prevezy a zálivu, kde se odehrála velká námořní bitva (Antonius a Kleopatra proti Octaviovi, tak trošku římská občanská válka). Další zastávka byla doslova u cesty, kde byly trosky starého města s městskou zdí. Tady už jsem to nevydržel a začal využívat možnosti plechovkového piva chlazeného v autobuse :-)


Následný program celou výpravu rozdělil na dvě skupiny. První nedočkavá se šla koupat na fantastickou pláž Monolithy (kde se údajně koupají jen Řeci a naše expedice) a na druhou, která raději šla do mokřad pozorovat tamní floru a faunu. V té druhé jsme byli my a vůbec toho nelituji. Kuba jakožto biolog nám podával výklady o všem, co jsme potkali. A nejhezčí byl nakonec výhled z polorozpadlé rozhledny na širokou pláň mokřad. (Nebyla to polorozpadlá rozhledna, nýbrž pozorovací věž sponzorovaná EU plus asi sto metrů dlážděného chodníčku - celý mokřad je chráněné údolí určené k pozorování ptáků, ale zázemí pro pozorovatele je pouze ta zřícenina kterou jsme navštívili. A viděli jsme scolopendry-mnohonožky- jedovaté věci a gekony :) )

Ale koupání jsme se přece jen dočkali, byť jen tak na dvě hoďky. Bohužel časový plán byl neúprosný a už v 18 nás autobus vyplivl v táboře. Tam se začal skládat plynový gril, jedly se melouny a ukázalo se, že jedeme s veselou partou, která si tak trošku zacospleyovala řecké božstvo :-) No i na nějaké to doplňkové koupání v moři došlo.


5. den 14.8.
Hned ráno nám do zálivu připluli rejnoci, tak jsme z dálky kochali pohledem na ty placaté tvory. Poté následovala jízda ke klášteru Zalongo a hoře, která si monumentálním sousoším (nebo jak to nazvat) připomíná smutnou událost masové sebevraždy žen, které raději skočily z útesu, než aby se nechaly zajmout (znásilnit) Turky. Výhled to byl fantastický, jen to kazily hromady kozích bobků na zemi, holt někdo zapomněl zavřít vrátka a tak to dopadlo. (Jdem si všichni pro hovná!!!)


Měli jsme i možnost navštívit onen klášter, ale tuto možnost využila hlavně Kačka, protože tam byla normální evropská toaleta. Já se jen kryl ve stínu před sluncem a pozoroval, jak děcka blbnou.

Kousek odtud byla naše další zastávka - zbytky města Cassope. Když jsme došli k bráně, vypadalo to, že se asi na nic nepodíváme - bylo zavřeno. Avšak to by bylo, aby česká expedice od zavřené brány utíkala. I našla se vyšlapaná cestička k slušné díře v plotě :-) Na mně osobně toto místo zapůsobilo hodně. Rozhlehlé náznaky ulic, velký amfiteátr, nádherný výhled na jih a pražící řecké slunce dělalo své. Jen ty velké želvy, které tam údajně bydlí a nosí rok štěstí jsme nepotkali :-(


A poté nastala část, na kterou jsem se těšil už od prvního přečtení programu - proti a poté po proudu řeky Acheron. Už před tím jsem slyšel, že tamní voda je ledová. První test po zaparkování autobusu dal těmto informacím za pravdu. Divil jsem se, že na břeh nevycházím s kostkami ledu na nohách. Byl jsem zvědavý, jak to přežijeme.

Ale nejdříve jsme museli vyšlápnout nahoru do kopců, které nebyly zrovna malé. Ale kupodivu nám to zabralo asi jen hodinu cesty. K mému překvapení voda tam, kam až šlo zajít (dál už by to vyžadovalo nějaké jištění), byla celkem osvěžující. Tu teplotu snižovaly různé přítoky po cestě vytékající přímo ze skal. Bohužel z cesty dolů nemám žádné fotky, protože GoPro jsem nevzal a foťák jsem pro jistotu uložil do člunu, aby mi neuplaval. A že bylo na co koukat. Voda byla křišťálová, skály kolem majestátní a místy se opravdu muselo plavat. Kačce ani nestálo za to vstávat a mělké místa překonala válením sudů, aby pak dál zapadla do hlubší vody. Jak jsme se blížili k cíli, byla voda studenější a studenější, až to nešlo vydržet. Pak už nezbývalo než čekat na člun s foťákem. Stihli jsme to dolů nějak moc rychle.


Večer tohoto dne byl věnován prvnímu grilování, kdy Kuba dovezl nějaké testovací vzorky sardinek, pražem (vynikající), chobotnicím a kalamari. Vynikající záležitost a já se navíc díky misce s melounem vylepšeným o bílý rum pomalu začal konečně seznamovat s ostatními účastníky zájezdu :-) A nesmím opomenou první setkání s místním umělcem tvořící lyrické řecké písně a píšící české básně(!). Zajímavá figurka, nejsem momentálně schopný přesně si vybavit nebo dohledat jméno, ale bylo to něco jako Ioannis. Každopádně nám slíbil na pondělí diskotéku... to dopadlo trochu jinak, ale to předbíhám.


6. den 14.8.
Nedělní den byl intenzivně zasvěcen nicnedělání. Autobusáci měli povinně přikázáno dva dny nejezdit, takže jsme se museli nějak zabavit. Já hodně četl (a dočetl sbírku povídek Ježíšku já chci plamenomet z roku 2005) a Kačka se koupala a věnovala dětem. Večer Kuba dovezl další ryby a intenzivně griloval. Toho večera konečně došlo na promítání dlouho slibovaného hraného dokumentu, který se zabíral onou námořní bitvou, která se ve zdejším zálivu odehrávala před 2000 lety. Ano, i promítačku jsme tam měli :-)


7. den 14.8.
Pondělní den se moc nelišil od nedělního. Já si začal číst New Jedi order a Kačka plavala... no dobře... měli jsme biologickou dvouhodinovku, když jsme dostali výklad ke všem uloveným živočichům v okolí tábora a ještě ke zbytku, které jsme neulovili, ale měly by tam být. No konečně vím, jak vypadá taková cikáda :-)


Až večer jsme mohli konečně někam vyrazit. Tentokrát to byla návštěva večerní a noční Prevezy - nejbližšího přístavního městečka. Rozhodli jsme se, že nejdříve něco pojíme, po chvíli bloudění jsme společně s částí výpravy zapadli do restaurace The Mermaid, které šéfoval svérázný chlapík s culíkem, který uměl polsky. Pošmákli jsme si. Kačka si dala rajčatové krevety na víně a já musaku. Nutno dodat že i to pivo Fix Hellas nebylo špatné (dal jsem si tři :-). Tam jsme strávili až tolik času, že jsem se bál, že nestihneme nic vidět. Nakonec se nám ale podařilo užít si nočního města. Dali jsme si mraženého jogurta, koupil jsem Kači sovičkový šátek a prošli si část malebných uliček.


Při opětovné procházce po nábřeží jsme zahlédli hlouček lidí koukající do vody. Ona si tam poklidně plavala opravdu velká želva, což evidentně byla vzácnost, tak jsem se na ni taky koukli. Jak už to bylo po celou dobu expedice, autobus měl pevně daný časový plán, takže jsme se 0:00 museli nalodit a vyrazit zpátky do tábora. Tam už na nás čekal umělec, podle všeho už tak dvě hodiny. My samozřejmě byli tak utahaní, že nějaká diskotéka nepřipadala v úvahu. Tak aspoň ti nejdrsnější z nás si s ním sedli u stolu a pustili si něco z jeho tvorby a předčítali básně. Hodně melancholické bych řekl, ale vydržel jsem skoro až do třetí ranní. Kačka taky vydržela, ale ne v téhle společnosti, četla si.


8. den 14.8.
Přiznám se, že toto ráno jsme neměl úplně nejlehčí, páč u toho stolu s umělcem jsem popíjel slivovičku... no nic. V deset jsme nasedli na autobus a vyrazili. První zastávka byla opět u cesty, kde teprve nedávno vysekali kus lesa a odhalili starověký amfiteátr a sportovní stadion (ten byl zarostlý trávou a nešlo moc poznat, že tu nějaký stadion byl). Další zastávka patřila polorozpadlému akvaduktu. To místo mělo svou atmosféru (Uncharted 1 ? :-)) Následovala zastávka ve věštírně Dodony, kde se údajně předvídala budoucnost ze šelestu listů Diova dubu. Nakonec tam až na další amfiteátr nebylo moc co k vidění. Ale byl tam záchod.


Mnohem zajímavější byla návštěva ve městě Janina. Byť jsme opět hlavně hledali dobrou restauraci s jídlem (a našli, byť to zpočátku vypadalo jako krok vedle, ale jídlo bylo úžasné), tak jsme si užili i různé křivolaké uličky a pevnost na břehu jezera s výhledem na hory. A to taky bylo pro tento den vše. Opět jsme vyrazili zpátky do tábora, kde večer prozářilo promítání fenomenálního filmu Kouř. Dámská část si lakovala nehty na nohou a Kačka byla v moři s Jeníčkem.


9. den 14.8.
Jak bychom se na tento den nemohli těšit. Měli jsme se vydat na vyhlášený ostrov Lefkáda. Zajímavé je, že Řekové teď nedávno zprovoznili tunel spojující ostrov s pevninou, takže se nejelo přes sklápěcí most, ale prostě se jelo tunelem. Ze všeho nejdříve jsme navštívili město Lefkáda, kde jsme nakonec nakoupili většinu suvenýrů, abychom domů nepřijeli s prázdnou (tohle byla dost vyloženě turistická destinace).


Druhá zastávka byla v klášteře na kopci jehož název jsem si nezapsal, ale měli tam něco jako takové malé Zoo a výstavu modelů lodí. A pak jsme se konečně dočkali bájných azurově modrých pláží. My zakotvili konkrétně na pláži Kathisma. Dle mého to Monolithy nepřekonalo, ale krásné to tam bylo, to ano. Bohužel krátké. V 17 už jsme museli nasednou na bus a vyrazit do tábora. Po cestě jsme viděli, co se stane, když v Řecku chytne pole. Plameny šlehaly celkem vysoko a dost velká část hned u cesty, po které jsme jeli lehla popelem. Ale myslím, že přítomní hasiči to měli pod kontrolou.


Večer začínal poměrně nevinně fenomenálním pokrmem vytvořeným převážně z lilku, který Kačka uvařila v ešusu a promítáním fotek. Asi jsem to nezmínil, ale jistá část naší expedice byla skupina fotografů, kteří to měli jako takový workshop, takže hlavní (vystudovaný) fotograf Jirka se ujal kritiky fotek ostatních. Já se koukal jenom chvíli a spíš tak lelkoval kolem. No nebudu to protahovat, diskotéka byla tento večer a byl to takový rachot, že někteří se raději odstěhovali za autobus, rodičové nenápadně ze stínů hlídali své potomky, aby se moc nerozjeli a vůbec to byl takový veselý večer :-)


10. den 14.8.
Tentokrát jsem se probral do krásného dne bez bolesti hlavy, což bylo fajn. On to taky byl poslední celý den v táboře. Program byl relativně nenáročný. Jedna polovina se vydala za delfínama na lodi a zbytek (my) jsme nejdříve navštívili olivový háj s výkladem o pěstování a tvorby oleje. Majitelka totiž původem pocházela z Čech a přivdala se do Řecka (nebo to možná bylo složitější, protože její matka s námi jela autobusem a řecky uměla taky, tož nevím). No není to sranda takové pěstování oliv, držím palce, ať se jim daří. Každopádně jsme si na památku jednu flašku oleje koupili.


Další program se už skládal z povalování na pláži Monolithy. V 15 jsme se ještě jeli podívat do muzea, které založili a spravují vedoucí naší expedice, kteří do těch končin jezdí už od roku 1988. Kuba vlastně patří už do druhé generace. Hezky to tam mají zařízené.


Kolem 16 měli dorazit výletníci za delfínama a taky že jo. Podle vyprávění jsme přišli o hodně, no co už, tak příště. Poslední zastávka (kromě Lidlu) patřila mysu Mitikas, kde se kdysi ženy loučily se svými muži vyrážející na moře. I my jsme se takto vlastně symbolicky loučili s mořem.


Večer už nebyl tak bujarý, protože jsme věděli, že ráno začne balení a také jsme šli celkem brzo spát. Kačka se pro jistotu sbalila už večer a vyrazila ještě do moře.

11. den 14.8.
Odjezd byl naplánován na 9 hodin ráno, tak bylo potřeba sebou hodit. Sbalit nejen stany na spaní ale hlavně sprchy, záchody, ledničkový stan a lednice samotné. Už jsem nevydržel to čekání na správný okamžik, kdy Kačku požádat o ruku, tak jsem ji prostě vytáhl k útesu a jak vyšlo slunce, tak jsem se vyslovil. Tak hlavně, že řekla ano :-)


Pak už jsme se teda sbalili a čekali. Ono se to trochu protáhlo, takže jsme nakonec vyrazili až v 10. První zastávka byla u památníku partyzánského boje - my to nazvali kopeček se ženou se žehličkou. Ne fakt, ono to vypadalo, že drží žehličku :-) Následovala zastávka v informační centru pro oblast Zagori, kde se nám paní snažila předat nějaké informace a naši průvodci to barvitě rozváděli. No Jirka málem prokecl, že tam někde v horách budeme spát, což nebylo úplně legální. Výprava pokračovala zastávkou u mostů, které kdysi vytvořila skupina kočovných stavitelů mostů. Tam se i pořizovala hromadná fotka, čert ví, jestli ji někdy uvidíme.


Jako hodně velký zážitek (a že ten den jich bylo hodně) považuji cestu vyschlým korytem řeky vedle vesnice Kipi. Bylo to sice náročnější (dobrá zátěžová zkouška pro mé Teva sandály), ale stálo to za to. Další zastávkou bylo horské městečko Monodendri, kde jsme měli tu čest vidět jeden z nejnádhernějších výhledů v životě. Koukat ze skály tak kilometr do hloubky a vidět majestátní okolní hory, to bylo něco. Navíc se do toho honily mraky a z dálky se ozývalo hromobití. Další milé překvapení bylo, že se tam dá v restauraci platit kartou :-D Teda tehdy jsem učinil asi nejblbější a nejdražší rozhodnutí výletu. Dali jsme si specialitu místního podniku za 17 euro a v podstatě to byla dost chudá pizza s kozím sýrem (ale zase dva lidi se z toho najedli a Jeníček s Mařenkou taky).


Po krátkém přejezdu jsme si kaňon Vikos užili ještě z jiné strany a asi i ještě s krásnějším výhledem. Těžko popisovat, ani fotky, či video nezachytí tu krásu. Ale to už byl našim intenzivním zážitkům toho dne téměř konec. Ještě zbývalo někam nenápadně zapadnout, rozdělat stany a jít spát. Což se nám podařilo a musím konstatovat, že jak do teď jsem trpěl horkem, tuto noc jsem spíš naopak trpěl zimou.


12. den 14.8.
Ráno byť bylo trochu mrazivé, nepostrádalo své kouzlo. Přes louku se valily chuchvalce mlhy a když vyšlo slunce, lituji, že jsem musel šetřit baterku foťáku (protože naposledy se k nabíjení dostala v táboře a vyhlídky na zásuvku nebyly lepší).


Než jsme dojeli k prvnímu cíli, bylo potřeba překonat několik překážek. Jednak vykličkovat městem Aristi, kde to bylo hodně natěsno a řidič si vysloužil potlesk za svůj výkon (kdybychom tušili, co náš čeká v noci :-). A dále překonání úzkého mostu přes řeku Vikos (ono se tam spousta věcí jmenuje stejným jménem) tak akorát širokého pro jeden autobus a to jsme ještě pro jistotu vystoupili. Nastupovat jsme nemuseli, protože tady nás čekala zastávka a možnost jít kousek podél řeky, čehož jsme také využili. Nebylo to tak zábavné jako Acheron, ale své kouzlo to mělo. Rozhodně voda řeky patřila mezi ty velmi osvěžující (prostě led). Musím poznamenat, že po cestě zpátky se Kačce podařilo chytit želvu... živou :-)

Následoval přesun k vesničkám s názvy Mikro a Makro Papingo, s tím, že v té bližší se konal nějaký bežecký závod, který si přes cestu vedl hadici s vodou, což vedlo k napínavým chvílím, kdy jsme jim to málem autobusem utrhli.


Po překonání této drobné překážky jsme zaparkovali mezi výše zmíněnými vesničkami a měli až do večera rozchod. Hodně času jsme strávili v korytu řeky jejíž název nevím, ale kdyby den před tím nepršelo (kalná voda), tak by to byl asi nejkrásnější zážitek výletu. Ale i tak ta cesta po proudu stála za to, protože tam, kam až se dalo dostat to bylo prostě nepopsatelně krásné (opět bez fotek, protože se místy muselo plavat a místy šplhat po skále). Pak už to bylo asi tři hodiny válení a čtení. Nesmím zapomenout, že jsem si otevřel zakoupenou plechovkou s kalamáry. Vypadalo to sice fialovo-odporně, ale chutnalo to líp, jak sardinky :-)

Někdy před 18 nastal čas skočit si na něco k snědku, tady už karty nebraly, tak jsem si musel půjčit 20 euro, protože jsem rozpočet asi tak o 60 éček podcenil. Výběr byl omezený a teda byl jsem trochu zklamán úpravou toho telecího a vepřového řízku, no aspoň že tam jela wifi a já se mohl pochlubit krásným výhledem na pohoří Pindos.


Ještě jsme se chvíli kochali západem slunce a pak se vydali k autobusu. Čekala nás dlouhá cesta do Maďarska. Nakonec jsme nabrali asi 5 hodiny zpoždění. Začalo to hned po startu, kdy jedno blbě zaparkované auto způsobilo asi hodinu shánění majitele, různé návrhy řešení situace, až nás zachránil Polák posedávající v blízké hospodě. Uhnul se svým vozem a pak už řidič velmi rafinovaně projel dvě velmi těsné křižovatky. Opět si vysloužil bouřlivý potlesk. Nutno dodat, že v té tmě a se čtyřmi naváděči poskakující s baterkami kolem rohů autobusu to byl mistrný výkon.


Přejezd mostu, který jsme překonali ráno už byla proti tomu brnkačka. Poté už jsem se snažil jen usnout.

13. den 14.8.
Spaní teda nic moc, ale měli jsme na to celý den. Jak už jsem psal, nabrali jsme 5 hodin zpoždění. (různě na hranicích s Makedonií, Srbskem a Maďarskem). Abychom se pře den moc nenudili, pustili nám poučnou romantiku Sexuální praktiky pozemšťanů a vychytanou komedii Jedna ruka netleská.

Náš cíl bylo město Szegedi a tamní aquapark, bohužel jsme dorazili až v 17, což nám dalo na vodní hrátky za 400 kč za osobu asi tak dvě hodiny. Nu což, ale užili jsme si to. Měli tam údajně nejdelší tobogán v evropě, čemuž i věřím, jednak protože nahoru se jelo výtahem a protože ke konci jízdy už mě začalo bolet za krkem :-) Nejvíc jsem si asi užil středně dlouhý červený tobogán, na kterém se dala nabrat celkem slušná rychlost a navíc byl otevřený, takže to šlo i vidět. Tak či tak jsme kolem osmé večerní vypadli z aquaparku a šli se podívat do města.


Musím uznat, že Szeged je krásné město a to jsme viděli jenom malou část. Tradičně jsme spíš hledali, kde se v neděli večer dobře najíst. Byť to, že jsme v civilizaci naznačovala existence Burger kingu, nakonec jsme skončili v restauraci Brnoi. Bylo to těsné, kuchyni už zavírali, ale dali jsme si tam asi druhé nejlepší jídlo (plněné kuřecí řízky s hranolky) za celou dobu expedice (ten gyros v Janine prostě vede). No solidně jsem se nacpal (Kačka mi ještě přihodila půlku fantastického řízku) a ještě jsem si stihl pokecat s číšníkem o cestování, Řecku a tak.


Každopádně nám zbývalo nějak zabít čas do 2:30 než zase vyrazíme. Jako hodinku dvě jsme vydrželi courání po městě, ale nakonec jsme si vedle autobusu u aquaparku vyhodili karimatky a spacáky a vytuhli na trávníku.


14. den 14.8.
Tenhle den byl vlastně hodně krátký. V ČR jsme dorazili někdy kolem 8 ranní a v Opavě jsme byli kolem dvanácté. Rozloučili jsme se s kým se dalo a byl konec.

P.S. Ještě večer jsme v Brně zvládli projet všech 1200 fotek a zabralo to slabou hodinu a půl :-D

Katčin dodatek

Z mého pohledu Jirka vynechal tu hlavní část, ale každý máme priority jinde :) Jeli jsme do Řecka proto, že jsem to slíbila Mařence (15 let), to že to bude ve stanech, cesta autobusem a nakonec ty pekelné záchody a ledová sprcha, to jsme se dozvěděli až když jsme na to kývli. Ale i tak 14 dní v Řecku jééj. Před odjezdem v Opavě se ukázalo že Jeníček(11 let) nezůstává doma, takže mě čekalo 14 dní s děckama :) Po ne úplně dokonalém zasedacím pořádku, kdy Mája seděla daleko jsme to večer vyřešili přesazením, Jirka si užil mladší děvče a my s Majdou jsme se vrátily k našemu starému zvyku a tak jsem jí povídala příběh z nějaké knihy, tentokrát to byl Sirotčinec pro podivné děti a Majda někdy po půlnoci usla :) Pravidelné zastávky ukazovaly jak je krásně zombie :) já díky tomu že jsem dělala polštář a mě samotné sezení v autobuse nedělalo moc dobře, skoro jsem nespala a dočítala Pravdu od Terryho Pratchetta.

Rozhodně tady nikoho nechci zdržovat úplně stejným popisem dní, jen jsem je brala z trochu jiného pohledu všechny výlety byly supr, moře bylo supr, ale pro mne to bylo dvakrát tak víc supr proto, že jsem mohla být s těma dvěma kuřátkama.

Musím taky přiznat že se mi moc líbila ta přírodovědecká stránka expedice, zapomněla jsem, že na základce jsem tady těm věcem strašně fandila, vyznala jsem se v rostlinách a živočiších a tady se mi to všecko nějak připomenulo. Ty staré zbořeniny mě tolik nebraly, stejně tak ty hrozné filmy které jsme museli přetrpět v autobuse. Tarantule všude okolo stanu ty mi nedělaly moc dobře.. zato cikády ty mi vůbec nevadily, stejně jako ještěrky, sarančata a poustevníčci v moři.

Každopádně jsem si to užila se vším všudy a jsem ráda že jsme jeli, Jeníček zdatně četl vznik Darth Vadera a nakonec se s Majdou přetahovali kdo to dočte první. Jsou to maličkosti a blbosti co udělaly tenhle výlet dokonalým. Majdino ječení v moři při každé vlnce a Jeníčkovo nebezpečné máchání bambusem s křikem "za Narnii!" A KAŽDÝ DEN V MOŘI - kdybych mohla už bych z něho nevylezla a celou Lefkádí pláž bych si dovezla domů nebo aspoň nějakých pár metrů čtverečních. No a nakonec taky to, že se mnou byl celou dobu Jirka, požádání o ruku na romantickém místě s hláškou podobnou jen jemu :) A dlouhé tři dny nám byla Mařenka jediným spiklencem, než jsme to řekli rodičovstvu.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sid Sid | E-mail | 29. srpna 2015 v 10:15 | Reagovat

Bezvadné počtení, dík. ;) A samozřejmě gratulace!

2 Salla Salla | 30. srpna 2015 v 5:32 | Reagovat

Gratuluji a doufam, ze brzy finalizujete i bydleni svych snu :-)

3 Kendra Kendra | 31. srpna 2015 v 20:37 | Reagovat

Řecko si trochu šplhlo v žebříčku zemí, které bych si přála navštívit :) a připojuji se ke gratulacím.

4 Soroem Soroem | E-mail | 22. srpna 2017 v 22:45 | Reagovat

Новые БЕСПЛАТНЫЕ флеш игры размещены для вас играйте онлайн на  https://vk.com/porno_flash_games

P.S. - ЗАХОДИТЕ И ИГРАЙТЕ в порно флеш ИГРЫ БЕЗ РЕКЛАМЫ И ВИРУСОВ на https://vk.com/porno_flash_games

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama