Občas se stane, že s předstihem dvou měsíců vím, že se ve stejný den konají dvě akce, na které bych rád šel, ale fyzicky to prostě nejde. Tentokrát se do kolize dostal Festival fantazie speciál a dlouho očekávané setkání mých spolužáků ze Základní školy v Hošťálkové. Takže léta páně 2009 v měsíci říjnovém dne 31. událo se toho:
Dopoledne se stěhovaly pohovky... to už tu nedávno padlo :-) Odpoledne jsem se zase stěhoval já o necelý kilometr a půl na západ. Po cestě do obecní hospody jsem potkal Honzu, tedy přesně - zahlédl mě v dálce a musel tak tři minutky na mrazu počkat, než jsem se dobelhal. Společně jsme minuli základku, návsí a před restauračním zařízením potkali dalšího Honzu. Zadním vchodem jsme vpadli dovnitř, abychom zjistili, že tu je zatím jenom DJ Mira a Radim.... okááá od teď už to udělám kapku obecnější, páč jmen by začlo přibývat a byl by v tom chaos.
Mezi 15 a 16 hodinou jsme se sešli v podstatě všichni ohlášení (35 ze 60). Zpočátku to bylo jedna půlka baby a druhá chlapi, ale postupem času se to začalo míchat. Honza (ten úplně první :-) pronesl přípitek a po chvíli nám donesli vynikající kuřecí řízek s hranolkama a oblohou. Poté jsem se se smělým návrhem jal hledat organizátora. Tak se ptám Radky, kdo to tu má na starosti. Prej Honza (zase ten samý, úplně první :-). Tak jdu za Honzou, tak kdo je hlavním organizátorem? Prej Radka. Tak jsem oběma předložil svůj návrh. Šlo o to, že by každý dostal mikrofon a nějak stručně shrnul, co je u něho nového za těch 10 let. První přirozená reakce byla odmítavá, ale pevně jsem věřil v davovou psychózu. Teoreticky stačilo, aby první tři ukázali, že na tom nic není. Nezbývalo, než to předhodit davu. Byl jsem instruován, že když už jsem u toho oznamování, ať udělám anketu, kdo by měl zájem projít si naši starou školu.
Tak jsem tedy z důvodů získání pozornosti o sebe omlátil dvě skleničky a předložil svým ex-spolužákům tyto dva návrhy. První byl přijat s nadšením, ten druhý už méně, ale na úplné uhasení mé myšlenky to nestačilo.
Tak či tak, po chvilce jsme se téměř všichni vydali na krátkou procházku ke škole. Nostalgicky mi to připomnělo přemisťování k zubařce nebo na hřiště. Prostě banda kecajících a někam jdoucích děcek. Kazila to jen ta tma, protože jsme jako děti v noci nikdy nešly.
Ve škole nás přivítala naše bývalá třídní učitelka (bydlí v obecním bytě připojeném ke škole). V té chvíli jsem se dozvěděl, že Radka (ta samá, co byla polo-organizátorka) tam učí také, no kdo by to byl řekl. Postupně jsme si procházeli chodby a navštívili některé třídy. Škola prodělala určité vylepšení, okna vyměněná, fasáda nová i vybavení se zlepšilo. Taková třída pro angličtinu má dokonce dotykové plátno. Počítačová učebna měla tak 3x více počítačů (na stejné ploše jako před deseti lety :-). Jinak se skoro nic nezměnilo, jen je vše takové menší.
Poté jsme se odebrali zpátky do hospody. Tehdy nastala má první chvíle ze dvou. Mira mi půjčil mikrofon a já v rychlosti shrnul studium, kde pracuji a že už jsem s Ivíkem zhruba dva roky a bydlíme spolu. Sice jsem zapomněl dodat, že jsem vlastně už Brňák, ale to nevadí. Mikrofon jsem předal Markovi a pak postupně putoval od jednoho ke druhému. Jen málo lidí se vzpouzelo a pokud ano, stejně jsem mu ho pak nakonec vnutil.
Ukázalo se, že se není za co se stydět. Máme tam vyučené, maturiťáky, vyštudované vysokoškoláky, ještě študující vysokoškoláky a dokonce alespoň dva aspiranty na PhD. Se zaměstnáním to je taky různorodé. Na někoho krize dopadla a zrovna hledá, někdo toho vystřídal víc, další mají velmi zajímavé povolání (reklama na jogurty) nebo koníčky (slečna s aspirací na černý pásek v karate). No a maminky či tatínkové by se tam taky našli (dokonce už trojnásobní).
Má druhá chvíle nastala, když se pouštělo video. Před deseti lety jsem do školy poslední dva měsíce nosil kameru. Velmi vizionářsky jsem nedbal urážek své osoby a natáčel a natáčel a natáčel. Pouštět to celé, tak by mě zadupali do země, tudíž se mi podařilo zkrátit hodinu a tři čtvrtě na hodinu a deset minut. Vystřihl jsem nudné momenty, pokusil jsem se, aby se tam neobjevovaly stále ty samé tváře a záběry vyložené šikany šly taky do koše. Tudíž jsem vykrystalizoval celkem podařené video, které by tak ze 30 % pobavilo i člověka, který ty lidi vůbec nezná.
Původně jsem myslel, že se lidi přestanou bavit už tak po 20 minutách a video je nebude zajímat. Ale vydrželi až do konce a to musím uznat, že posledních 10 minut už bylo velmi dlouhých (neprostříhal jsem předávání vysvědčení). Prostě video mělo fantastický úspěch a v záloze mám ještě dva záznamy (závěrečné taneční a sraz po 2 letech), takže je na co se těšit. Ještě chvíli poté mi děkovali, že jsem to posílání "kam slunce nesvítí" vydržel a všechno natočil.
Když tento neoficiální program skončil, byla zhruba 20. hodina. Pak už následovala taková pařební klasika. Vodka cola, vodka cola, pivo na odsladění a tak pořád dokola :-D Docela jsem si pokecal s některýma liďma a zjistil, jak to v jiném životě chodí. Některé životní osudy zamrzí, jiné rozesmutní, další překvapí a v nejlepším případě udělají radost.
A tak jsme to táhli až do dvou. Naslibovali jsme si, že se zase musíme sejít. S kámošema, co se vídám častěji, jsme si slíbili, že se pokusíme udržet četnost setkání za rok (zhruba 1-2x :-) a šlo se domů. Někteří jedinci byli natolik vytrvalí, že obsadili další hospodu (ta první se jim asi nelíbila), ale já šel společně s Honzou (už nemusím psát, se kterým :-) a jedním budoucím PhD širokými kroky směr peřina.
Tímto končím tento report, který se netýká žádných conů, svateb či (ne)obyčejných chlastaček. Byl to nostalgický výlet do dob dávno minulých. Tentokrát však z naprosto jiného pohledu. Deset let se na nás podepsalo. Sice jsme úplně stejní, ale zároveň jiní. Hodně pozitivní je, že zatímco na základce člověk rozděloval holky na hezké a ošklivé, tak teď jsou kočky úplně všechny! A rovněž jsem si ověřil, že když člověk chce, pokecá si úplně s kýmkoliv, jen musí být odvážný a smělý :-D
P.S. Úlet jednoho spolužáka: po inženýrovi se sebral a jel na Island, kde dělal zmrzlináře :-)
P.S. 2 Teď jsem projel blogy, sakra, proč já musím chybět na těch conovských šmutcik akcích :-(
Tak sem to teda dočetl až do konce a s tím organizováním to bylo fakt napůl. Sraz byl super a dokonce si pomatuju i to poslední foto - ať se to radši nedostane majitelům hospody :-)
P.S. Kdo už má 3 děcka???