Kwaidan

11. prosince 2006 v 10:04 | Cece |  Film
Neděle, kterou strávím na kolejích v Brně kvůli vypracování nějakého projektu do školy, je vesměs pokaždé stejná. Ráno si přispím do 10:00 (ano...přispím :-) ), zapnu svůj ošoupaný notebook, pojím něco z ledničky. Kombinací programování, surfování a hledání smyslu života na ICQ pozoruji, jak zimní sluníčko rychle přelítne přes oblohu a je tma. Někdy podvečer na mě dolehne smrtící únava, tak si střihnu dvě mise Star Craftu. Tímto se dostávám k hlavnímu hřebu večera. Od jedné milé slečny jsem vyfasoval kupu filmů, na které bych se měl podívat. Vzal jsem to jak to leží a běží, takže Kwaidan....

Jako první malé bezvýznamné plus musím uvést, že jsem bez problémů našel české titulky :-)))) Ale nejdřív několik vygooglitelných informací. Japonský film Kwaidan pochází z roku 1964 od někoho se jménem Masaki Kobayashi, je barevný a má 2 hodiny a 40 minut. Podle csfb má jít o horror. Dobrá tedy, směle do toho.
Hmm...takže povídkový film...Černé vlasy...Sněhová žena...Bezuchý Hoichi...V šálku čaje... Většina se odehrává někdy 300 až 100 let před naším letopočtem. Nevím do jakých podrobností mám zacházet, ale něco málo snad... V první povídce Černé vlasy opouští muž chudou manželku hledaje štěstí jinde, ale stále na ni musí myslet. Bohužel si moc do detailu nepamatuji, co se dělo uprostřed, neb se mi klížily víčka (celková únava + dívám se na notebooku v posteli, takže stačí jen na sekundu zavřít oči ^_^ ). Naštěstí závěrečná scéna mě trochu probrala. Takže jsem byl připraven na další nášup.
U Sněhové ženy už jsem byl víc připraven na to, co mě čeká. Tady zase jeden nerozvážný mladík slíbil něco, co časem není tak snadné splnit. Tady se přiznám, že jsem opět několikrát navštívil snový svět ^_^;;;;. Ale závěrečná scéna mě opět probudila a překvapila (že to nedopadlo, jak v řecké tragédii).
Bezuchý Hoichi začínal něčím, u čeho málo kdy spím - bitva dvou armád...ještě k tomu na moři.
Což byl jen úvod k tomu, co se mělo dít dál. Do kláštera za Hoichym chodil takový jeden podezřelý pán (bílý v obličeji, poloprůhledný, však to znáte :-) ) a vodil ho hrát svým pánům na biwu (jedna z těch armád) pro ukrácení dlouhé chvíle (věčnost, je přece taky dlouhá chvíle ne?). Tady už jsem nespal. Hlavní věc, která mě potěšila, byla přítomnost humoru. I když takového toho : "Jdi za ním!" "Ale tam prší..." :-D
U poslední V šálku čaje jsem nezamhouřil ani oko (čestné pionýrské). Vysvětlení, proč některé příběhy nemají konec, je nádherně ukázáno na příběhu o jednom samurai, co měl potíže s duchy.
A teď k hodnocení. Prosím ignorujte mé poznámky o tom, že jsem u toho usínal. Ženu ve vodě jsem taky částečně prospal, ale považuji to za překvapení roku 2006. Znamená to jen jediné - chtělo to prostříhat (nebo dávku kafe... :-) ). Dokonalá kamera a práce se světly (což šlo vidět už od prvních záběrů) nestačí na zamaskování toho, že by to šlo svižněji (hlavně první dvě povídky). Hlavně oceňuji pořadí povídek, kdy to bylo čím dál tím lepší (nebo jsem si zvykl ^_~). Taky se mi líbilo namaskování duchů, které vyvolávalo určitý pocit strachu. Ale ještě jednou kamera, takhle bych chtěl komponovat záběry taky Y_Y. Teď je otázka doporučit, nedoporučit. Pokud nevíte, co s načatým večerem a máte rádi pomalejší horrory, tak doporučit. Pokud chcete klasický svižný "horror", tak doporučuji Slimáka :-D
Takže to by tak pro začátek bylo vše...snad jenom dodám, že jsem si pak dal dvě epizody Yu Yu Hakusho, ale to už je na jiný článek ;-)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Blair Blair | 11. prosince 2006 v 17:36 | Reagovat

v "kině" to mělo skvělou atmosféru :) - dokonce jsem se i pár.krát lekl :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama